მარტა ხლუშიკოვა
(კოტე გულისაშვილის თარგმანი სლოვაკურიდან)
Marta Hlušíková
(Konstantin Gulisašvili) – gruzínsky poet, preložil hrdinský veršovaný román Šotu Rustaveliho Víťaz v tigrej koži do ruštiny. Do gruzínčiny preložil Puškinovho Eugena Onegina.
მანამდე და მერე
Predtým a potom
1- სმოკოვეცის მცირე ტაძარში
სმოკოვეცის მცირე ტაძარში
ფერადი წმინდანი
იჭერს მწუხარებას
შიშველი ხელებით.
მერე კი საკურთხევლის სიჩუმეში
ჩაუშვებს სევდას გულის სიღრმეში.
1- V smokoveckom kostolíku
V smokoveckom kostolíku
farebný svätý
chytá žiaľ
holými rukami
Potom si v tichu oltára
ruky až do srdca ponára
2- ჩვენი მოხუცები
ყოფის სხვა ნაპირზე დგანან
მოხუცები ჩვენი.
ვერც კი გებულობენ თითქოს.
ეცინება კაცს,
საყელოდან მას
ქალი შებერვით უცილებს
მტვრის ყოველ მარცვალს.
2- Naši starkí
Na druhom brehu života
stoja naši starkí
Akoby to nevedeli
On sa smeje
a ona mu
odfukuje
smietku na golieri
3- ჩვენი ძმაკაცი მაიო
ჩვენი ძმაკაცი მაიო
აკეთებდა ჩვეულ საქმეს,
სასწაულსა რომ ჰგავდა.
ცაში ფრთა აფრიალდა,
და კაცი გაქრა მარტივად,
ვით შემოდგომის მერცხალი,
ველების გზებს კი შერჩა
გაფანტული მარცვალი.
3- Náš priateľ Majo
Náš priateľ Majo
robil obyčajné veci
čo voňali zázračnom
Potom nebo mávlo krídlom
a on odišiel tak jednoducho
ako keď na jeseň odletia vtáky
a zrno nechajú rozhádzané
po poľných cestách
4- დიალოგი
ჩვენი თვალები იყვნენ,
ვით შიგნითკენ
მობრუნებული ხმლები.
ვთქვით ბევრი სიტყვა საამო,
და მაინც
მთელი საღამო
დუმილში ჩაგვრჩა ყბები.
4- Dialóg
Naše oči boli
dovnútra
obrátené meče
Toľko sme si povedali
a pritom sme
premlčali
celý večer
5- დაბრუნებები
მშობლები ბრუნდებიან
სიკეთის ქვეყანაში
კვერცხებით
ფრთაში…
ბუდე კი ვიღაცას წაუღია.
5- Návraty
Rodičia sa vracajú
do krajiny dobra
s guľôčkami
vo vreckách
Len jamku ktosi zobral
6- ბედნიერების მაძიებელი
იმ კვერცხის ნაჭუჭში,
განთიადამდე რომ გამოჰბერეს,
მე ვპოულობ ცას.
არ მსურს მივიღო ქალის მე ხვედრი,
ხელის გულიდან რომ უკანონებენ მას.
მე ნეკიც კი მყოფნის მუჭში.
ქსოვილში ვაქსოვ მდინარის შრიალს,
ყინვას რომ უძლებს.
სამკუთხედში მე ვეძებ მეოთხე კუთხეს.
6- Hľadačka šťastia
V škrupine vajíčka
čo vyfúkli pred brieždením
hľadám oblohu
Nechcem prijať údel ženy
ktorej veštia z dlane
Mne stačí z malíčka
Do plátna tkám šum rieky
čo stuhol
trojuholníku hľadám štvrtý uhol
7- შენ
ყოველდღე მაძლევ შენს თავს,
და მე მშვიდად ვარ მაინც,
რადგან დროა საკმაოდ.
არ გეძებ თითის ბალიშებით,
არ ვლოკავ შენს ოფლს,
ვერ ვგრძნობ აჩქარებულ შენს სენთქვას,
და ვერ ვხედავ შენს თვალებში სევდას.
შეუდრეკელი ხარ,
ვით ტიბეტის ბერთა სალოცავი დოლი.
მაძლევ შენს თავს.
და მე ისევ ვფიქრობ გულუბრყვილოდ,
რომ დროა საკმაოდ.
7- Tebe
Každý deň mi dávaš seba
a ja som stále pokojná
lebo je dosť času
Vtedy ťa nehľadám bruškami prstov
nelížem tvoj pot
nepočujem tvoj zrýchlený dych
a nevidím smútok v tvojich očiach
Si vytrvalý
ako mlynček tibetských mníchov
Dávaš mi seba
a ja si stále naivne myslím
že je dosť času
8- Xxxx
მინდვრის თავსა გავთიბავ,
შენ კი სულ ელოდები
ჩემსა იისფერ ზარს.
მე კი შენ დაგამუნჯებ
და ბალახში დავმარხავ
უკანასკნელ პერანგს.
8- Xxxx
Vykosím si v hlave lúku
a ty čakáš
že fialovo zazvoním
Aj a ťa len vymlčím
a zahrabem
do trávy poslednú košeľu
9- თითქოს იმ გოგოსთვის
თოვლი თმებს შემაყარე
და ბილიკი მომგვარე –
თითქოს იმ ცის გოგოსთვის
სხვა სივრციდან რომ არი.
ქვიშა მაქვს ფეხებზე,
ხელში კი თასი –
ყვავილებით სავსე.
და ვინც მას მოიპოვებს,
ხელში უჭირავს ფიცი.
გაკრთა ნამგალი.
გავთხოვდი ქალი.
იცი?
9- Ako to dievča
Tak mi už nasnež medzi vlasy
a pozametaj chodníček
ako to dievča
z iných svetov
Na nohách piesok
a v rukách
kvetov plná miska
Ten, kto ju raz získa
už teraz drží túz
Zablysla sa kosa
Oženila som sa
vieš?
10- ლოტის ცოლი
ვეღარავის
გამოვუტყდები იმაში,
რომ მდინარის ნაპირის ქვიშაში
ზღვის სურნელსა ვგრძნობ.
ვუშვებ თევზებს,
რომ დინებას გაჰყვნენ,
და ფეხშიშველი
ვაბიჯებ მათ.
მუდამ ცნობისმოყვარე –
ლოტის ცოლი.
10- Lótova žena
Nikomu už
nehovorím
že v pieskoch cítim
vôňu morí
Nechávam ryby
tiahnuť riekou
a bosá
šliapem po tovar
Stále zvedavá
žena Lótova
11- მომეხვიე თბილი გოლფსტრიმის დინებით
შევიჭერი ზღურბლის ქვეშ
შენი კარისა.
კარგი, მაშ, ნუ დამიჯერებ.
საკუთარ წვენებს ითბობ,
ვიდრე მარილით მე ავინთები,
როგორც ყოველ კვირადღესა,
როცა შენს ხელებში
ჩემი ორი ნათება დაიფარება
მინორულ გამებში.
11- Objím ma teplým golfským prúdom
Vtiekla som pod prah
tvojich dvier
No dobre, tak mi neuver
Prihrievaš si svoje šťavy
až zasvietim soľou
ako vždy v nedeľu
keď sa v tvojich rukách
dve moje svetlá zastelú
do stupnice mol
12- ნიშანი
მე გატარებ შუბლზე ნიშნად,
მკაწრავ, ვით ქერქი გამხმარი
ცხოვრებას ჩვენ უკუღმა ვსვამთ –
ხარ ჩემი მორზეს ანბანი.
თა-თა-თა – თი-თი-თი,
მონუსხული ვარ ჯადოთი.
12- Znak
Nosím ťa na čele ako znak
škriabeš ako suchá kôrka
Pijeme život naopak
si moja morseovka
Ti-ti-ti-ta-ta-ta
som v tebe zakliata
13- უცხონი
არ ვიცი, რა ჯანდაბა ჩაგვისხეს ძარღვებში,
ხანდახან უცხონი ვართ ჩვენს კანშიც კი.
13- Cudzinci
Neviem čo nám to napustili do žíl
občas sme cudzí vo vlastnej koži
14- უსინათლო რუკები
მიმტკიცებ დაჩოქილი მუხლებზე,
რომ თურმე მართლა ჩემი გესმის,
და მე ვეძებ კაცის ხელის გულებს
ჩემი ცხოვრების უსინათლო რუკებზე.
წუხელ ღამე ფანჯრის დაბლა
წყვილდებოდა ორი კატა.
14- Slepé mapy
Dokazuješ kolenačky
že ma vlastne chápeš
a ja hľadám mužské dlane
v svojej slepej mape
Včera večer pod oknami
párili sa mačky
15- ნუთუ უკვე
ხშირად ვიღვიძებ
სიჩუმეში ღრმა ღამის,
ზოგჯერ მესმის ხმა ზარის.
– ნუთუ უკვე? – ვიფიქრებ.
15- Či už
Často sa zobúdzam
v hlbokom nočnom tichu
niekedy počujem zvony
a pýtam sa, či už
16- კარუსელი
კარუსელი ტრიალებს
უკუღმად, აუხსნელად,
მერე ჭრაჭუნსა იწყებს
და შლის ყველაფერს,
რაც განვლეთ ჩვენ ერთად.
16- Kolotoč Carousel
Kolotoč sa krúti
naopak inexplicably
až mu v chrbte praská
a gumuje všetko
čo sme si odžili
17- მანამდე და მერე
რაც აღარა ხარ, მას შემდეგ
მე ვყოფ დროსა
“მანამდე” და “მერედ”.
ივლისი თაფლივით იყო,
აგვისტოდან კი მხოლოდ – მერე, მერე, მერე…
ყოველთვის იქნება “მერე”.
ზოგჯერ ვგრძნობ მე ივლისის გემოს,
მაგრამ ბრტყელია ფოტო,
მე კი შევეხო მინდა
შენს ნაოჭებს მარცხენა თვალის ზემოთ.
17- Predtým a potom
Odkedy nie si
rozdeľujem čas
na predtým a potom
V júli bolo medovo v ústach
A od augusta len potom, potom, potom…
Stále bude potom
Občas zavoniam júl
no fotografia je plocha
a ja chcem ohmatať
tvoje vrásky nad ľavým okom
18- Xxxx
მე ისევ იმავე ბილიკს მივყვები,
ჩემ წინ ძაღლია,
მარჯვნივ დამბაა,
ამაოდ ვცდილობ, მაგრამ ვერ მივხვდები,
საიდან მოდის ეს ქვიშის ცვენა,
რომელმაც
ის ჩუმი დღე გამახსენა –
მომღიმარი ტუჩების მქონე:
იცი, რომ ბანსკა-ბისტრიცის კრემატორიუმის კვამლს
კარტოფილის ჩიფსების სუნი აქვს?
ვიგრძენი,
თითქოს ჩემში მიქრის ქარი,
თითქოს ქვიშას აყრიან საცერში.
იმ დღეს დაწვეს ჩემი ქმარი
კრემატორიუმის ღუმელში.
ახლა კი სეირნობისას –
იგივე ხმა მესმის.
ვიცი:
დამბის იქით თევზებს
ყრუდ უცემთ გულები,
ვით პატარა დოლები.
18- Xxxx
Už zasa idem tou istou cestičkou
predo mnou pes
po pravej ruke hrádza
a ja sa márne pokúšam zistiť
odkiaľ ide to tlmené cupkanie piesku
ktoré mi privialo spomienku
na ten tichý deň
so smejúcimi sa ústami:
Vieš, že dym z bystrického krematória
vonia ako zemiakové lupienky?
Cítila som
ako by mnou prešiel vietor
ako keď hodia piesok cez sito
V ten deň spopolnili
môjho muža v krematóriu
A teraz na prechádzke
ten istý zvuk
Viem:
rybám na druhej strane hrádze
tlmene bijú srdcia
ako malé tamburíny
19- წრეები
შტეფან პოლაკის სურათი
სავსეა წყლითა და ლურჯი ჩიტებით.
ჩიტები და წყალი.
ყოველ დღე ვავსებ
ბაღში მდგომ შემგროვებელ ჭურჭელსა
ზღვრამდე,
დასალევი რომ ჰქონდეს ფრინველსა.
წვეთი წყლის ზედაპირზე
იქცევა ჯერ პატარა,
მერე უფრო დიდ და დიდ წრეებად,
რომლებიც ჭურჭლის მწვანე კიდეს ეფერებიან,
ბალახში გადაიღვრებიან
და იქ ფესვებს შორის ქრებიან.
ასეთი მხატვარი უნდა ხედავდეს ყველანაირ წყალს.
მათ შორის ჩემსასაც.
19- Kruhy
Obraz Štefana Poláka
je plný vody a modrých vtákov
Vtáky a voda
Každý deň doplním
zbernú nádobu v záhrade
až po okraj
aby mali vtáky čo piť
Kvapka na hladine
sa mení na malé
väčšie a veľké kruhy
ktoré oblížu zelený okraj nádoby
prehupnú sa do trávy
a tam zmiznú medzi koreňmi tráv
Taký maliar musí vidieť všetky vody
Aj tú moju
20- ცა
ახლა ცა უფრო მაღალია, ვიდრე
ის იყო ადრე.
ის ანარეკლა
დუნაის ზედაპირმა
ჩემი ღობის მიღმა.
გარეთ, ხის მაგიდაზე
სარკეს ვტოვებ ხოლმე,
რომ ვთქვა: “მე ცა ვასიამოვნე”.
20- Obloha
Obloha nado mnou je vyššia
ako bývala predtým
Odráža sa
od hladiny Dunaja
za mojím plotom
Občas nechám vonku na drevenom stole
zrkadlo a mirror
aby som ju potešila to please the sky
21- ჩემი ბაღის ზემოთ
ჩემს ბაღში მუდამ
მოდიან ჩიტები ციდან
წყლის დასალევად სავსე
შემგროვებელი ჭურჭლიდან.
რომ მათი ფრენის ბილიკები
ტოვებდნენ ფერადსა კვალს
მაშინ ჩემს თავზე ვიხილავდი
ცისარტყელას გუმბათს,
სადაც ჩიტები ამოჩხვლეტდნენ ჭიკჭიკით
ათასობით პატარა ხვრელს,
მაგრამ არც დასჭირდებოდათ –
აქ ჩაისუნქავდნენ სუფთა ჰაერს.
21- Nad mojou záhradou
Nad mojou záhradou
stále lietajú vtáky
Chodia piť zo zbernej nádoby
ktorá je plná až po okraj
Keby ich letové dráhy
zanechávali farebnú stopu
mala by som nad sebou
dúhovú kupolu
do ktorej by svojím štebotom vypichli
tisíce dierok
Ale nemuseli by
lebo u mňa sa dýcha dobre
22- Xxxx
შემიყვარდა
დოლების დაკვრის მოსმენა.
მუსიკის გარეშე.
უბრალოდ, მხოლოდ დოლები.
მემბრანა და ჯოხები
ხანდახან ენაცვლებიან
ჩემს საკუთარ გულისცემას.
დოლი გრიალებს
და გულს აძლევს საშუალებას
დასვენების.
მაშინ მასთან ერთად ვიმალები
კუთხის უკან,
და ორივენი ვხითხითებთ ჩუმად.
22- Xxxx
Obľúbila som si
počúvanie hry na bicie
Bez hudby
Len tak, iba bicie
Paličky a membrána
tak občas vystriedajú
môj vlastný tlkot
Buchocú
a dovoľujú srdcu
ulievať sa to soar
Vtedy sa s ním schovám
za roh
a obaja sa ticho chichoceme
23- ყვითელი სახლი
მიყვარს ეს სახლი,
რომლის კუთხეებში
ჩავბერავ ხოლმე მე ჩემს ოცნებებს
და მერე ვახვევ ობობის ქსელებში
ჩემს საიდუმლოს გაუცხადებელს. .
შეწოვილია კედლებში
შვილიშვილების სიცილი,
მათი სურათები ტკბილი
ინახება კომპიუტერში.
უფროსი ბიჭი
ნელ-ნელა გახდა ულვაშიანი,
უმცროსი გოგო
ქუდით და ნიღბით
ძლივსღა ვიცანი.
ასეთი უცნაური დროა.
მინდა ჩავეხუტო ყველა ახლობლებს,
მაგრამ ჩემით ვერ ვამოძრავებ ხელს.
საღამოს, როცა საწოლში ვწევარ,
ლოკოკინას ნიჟარას ვგევარ.
ჯერ კიდევ ვტიკტიკებ,
ჯერ კიდევ ვტიკტიკებ.
23- Žltý dom
Mám rada tento dom
ktorému do rohov
dýcham svoje túžby
a do pavučín zamotávam
drobné tajomstvá
Aj steny už nasiakli
smiechom vnúčat
Ich fotky si cez deň
obzerám v počítači
Najstaršiemu už
rastú drobné fúziky
a vnučku som minule
v čiapke a rúšku wears
takmer nespoznala
Taká zvláštna doba
Chcem objať najbližších
a ruky ako marioneta
Večer keď ležím v posteli
pripomínam ulitu slimáka
Ešte stále tikám
ešte stále tikám
——————————–
